Opravdu žijeme duchovním životem?
Tahle doba s sebou nese jakýsi nárůst zájmů o „esoteriku“. Nejde si nevšimnout, jak se šíří různé kurzy, zasvěcování, literatura a weby. Spousta lidí se tak rozhodla žít „duchovně“. Vím, že na toto téma bylo již napsáno hodně, ale přesto mi to nedá a rád bych se k tomu vyjádřil.
Zaprvé: Studovat - číst a účastnit se kurzů a zasvěcování - není totéž, jako žít duchovním životem. Naprosto souhlasím s jedním článkem z AGAPE. Píše se v něm, že kolikrát lidé, kteří mají načteno, jsou na tom duchovně hůř, než lidé, kteří o tom nikdy nečetli a nezajímá je to. Proč? Protože to žijí! Je nemyslitelné, aby s růstem duchovním se vám nezlepšil život ve fyzické rovině. Pokud někdo má pocit, že žije duchovně a přitom se nezlepšuje jeho zdraví, nálada a svět kolem něj není lepším… pak je to jen iluze. Nic neaplikoval do svého života.
Nevěřím zasvěcením. Ani tomu, že někdo něco vyřeší za vás. Ani nevěřím na žádné Guru a vůdce. Vše co potřebujeme, máme v sobě. Kvalitní učitel nám to jen pomůže najít.
Je ohromě zajímavé potkat člověka, který ví co jsou to čakry a má tu šambalu a půjde na reiki a bude všem pomáhat, protože to je jeho „cesta“…. a přitom neumí ani třídit odpad, manželství je v troskách a potkává jen idioty, ale on to bere pozitivně, takže je to dobrý. Houby leda!! Ten člověk skončí s nějakou nepěknou nemocí. Potlačovat své emoce v rámci „duchovní cesty“ je prostě blbost. Situaci nevyřeší to, že si ji zkreslíme. Je třeba přiznat si, že to je, jak to je. Najít příčiny a mít cíle. Pořešit si je a už koukat po dalších. I o tomhle je totiž život. Neustále přicházející zkušenosti, ale vždy takové jaké můžeme (a taky máme) zvládnout. Když jste jako duše přicházeli na zemi, tak jste si ten život tady plánovali a s důvěrou v sebe, že co vás potká tak zvládnete.
Ještě mi dovolte malou vsuvku. Vím, že reiki je poměrně rozšířené a oblíbené, a tak bych rád vysvětlil svůj postoj. Na začátku byly tyhle kurzy v pořádku. Jenže pak se z nich stal nevídaný obchod. Nepřijde vám divné, že si tento kurz může zaplatit každý? To má každý schopnost léčit energiemi druhé? Má…ale trochu jinak. Dnes je v reiki dost nesrovnalostí a už jsem měl pár lidí, kteří se po absolvování takovéhoto kurzu cítili dost mizerně. Kde byl problém? Nikdo neřeší, jestli jde na kurz človíček, který na to má. Navíc se při používání reiki učí napojovat na ne zrovna košér energie. Neříkám tedy, že každý kdo má reiki ubližuje, to ne. Ale rozhodně by to neměl být obchod…a určitě by se to neměl učit každý. Ono to jde i jinak. Ale o tom jindy jinde. Cítil jsem jako povinnost toto dopřesnit.
V tomhle vám nepomůže žádné zasvěcení a ani práce pro druhé. Občas lidem, kteří ke mně přicházejí říkám, že žít duchovním životem neznamená nechat si srát na hlavu.
Co to znamená v praxi? Tak příklad: Soused vám denně venčí svého miláčka na vašem trávníku, kde tento milý pejsáček s rošťáckým kukučem nechá exkrement. Vy jdete duchovní cestou, a tak se na souseda každý den mile usmějete a pak to s úsměvem posbíráte. Hmm... jestli mi chce někdo říct, že to v něm nevře vztekem, tak mu to opravdu nebudu věřit. No situace se opakuje. Jak dlouho? Tak dlouho, dokud se nenaučíte postavit se sami za sebe. Najít svou hrdost. Tak dlouho, dokud si souseda ve vší slušnosti (případně i neslušnosti) nepodáte (na hrubý pytel je někdy třeba hrubé záplaty).
Jde o nastavení hranic. Každý to, konec konců, známe z partnerských vztahů. Jak jednou hranice nastavíte, tak se dost těžko posunují. A věřte, že je to i o tom, že Bůh ví, co dělá a tohohle souseda vykuka vám poslal do cesty záměrně. A vaše lekce je zároveň jeho!! On se totiž potřebuje naučit respektu k ostatním! No máte několik možností. Proberme si ty krajnější. První je přestěhovat se… jasný je, že dřív nebo později vás čeká další problém podobného ražení a opět s někým, kdo potřebuje „nastavit hranice“.
Možnost druhá. Pošlete souseda do jistých míst s tím, že pokud si nenajde lepší místo pro venčení svého miláčka, tak jasně zakročíte. A pokud to bude nutné, tak to i uděláte. Samozřejmě bez fyz. násilí, ale jasně a důrazně. Jo soused se bude divit, protože vy jste ti spolupachatelé… vždyť to doteď bylo v pohodě. Jenže když mu vysvětlíte, že jste doufal v jeho slušnost a že jednou pochopí, že tohle se nedělá… dřív nebo později opravdu pochopí. Při nejhorším najde ta hovínka přede dveřmi no… Však jste ho varovali. A co se stane pak? Nic… pokud jste to zvládli, tak zmizí ten divný pocit kolem žaludku a vy přestanete potkávat tento typ lidí. Možná to sem tam někdo ještě zkusí, ale pokud okamžitě nastavíte hranice… je to v pořádku. Je to jen připomínka, abyste zase nesklouzli do toho svého falešného pocitu duchovní cesty.
Jsou případy kdy se vám nedaří najít příčiny. A ano, od toho tu mezi námi jsou ti, co vám mohou pomoci. Jak najít ty pravé? Já vám to nepovím... nemám patent na rozum. Ale poradím vám. Stačí se řídit srdíčkem a intuicí.
Možná nenajdete napoprvé to správné, ale zase to bude zkušenost. Nejlepší je asi dát na doporučení někoho, kdo už něčím prošel a vy vidíte, že mu to prospělo, opravdu se změnil a je veselejší… zdravější. Těžko bych věřil někomu, že má super duchovní vedení a je to úžasný, jak se všechno „změní“, protože už tam chodí přes rok a fakt mu to pomáhá. A vy vidíte, že je furt tam, kde byl. Tedy já nevím jak jiní léčitelé, ale jen málo lidí ke mně dochází víc jak 3x a pokud ano, je to proto, že buď vyvstalo něco nového, s čím si neví rady, nebo proto, že jejich problém je prostě na delší řešení.
Mým záměrem je lidi naučit pomoct si sami. Konec konců jak vidíte sami, na webu najdete většinu mých receptů. Např. nemám v úmyslu někoho na sebe vázat a dělat si z někoho dojnou krávu, jako to dělají lékaři a farmaceutický průmysl. Prostě: Nevíš kudy? Pomohu ti najít tvou cestu. Tvou, ne tu moji… protože ta je moje… ty bys tam nebyl spokojený. Spokojený a šťastný můžeš být jen na té své cestě . Věřte sobě... v sebe a Boží vedení. Dívejte se kolem sebe a žijte přítomným okamžikem.
Co je to přítomný okamžik? To je vždy právě teď a tady. A jen málokdo to vnímá. Neustále utíkáme myšlenkami do budoucnosti a minulosti, a tak si vytváříme představy o budoucnosti a patláme se v tom co bylo. A z toho vznikají obavy a strachy. Jenže když si trochu vyprázdníte hlavu… A například se budete soustředit na dýchání… pěkně klidně a zhluboka… zjistíte, že jste v přítomném okamžiku. Co je na něm tak skvělého? To že v přítomnosti vás vůbec nic neohrožuje. Že jste klidní a spokojení. Že si jen tak jste. Ano je mi jasné, že se vám okamžitě vybaví myšlenky na to, co je třeba udělat a zařídit a... a... a... a DOST!!! Hezky klidně dýchat… soustředit se jen na dýchání…. A jsem tady a teď a je mi fajn. Není to na chvilku se tohle naučit, ale stojí to za to. Kdo to zkusil, ochutnal něco blahodárného, krásného a najednou se cítil lépe… vlastně výborně. Trénujte to… cvičte to. A budete jiní lidé. Klidnější a v souladu se sebou samým .
Víte, možná se vám to zdá příliš levné a jednoduché, než aby to fungovalo. Jenže tak to bývá. Když předci vynalezli obyčejné kolo, bylo to srandovně jednoduché a funguje dodnes. Já už jsem někdy trochu unavený z těch, co kolem všeho potřebují tu tajemnou omáčku a složitosti. Takovým snad ani nemá cenu něco vysvětlovat. Osobně mohu říct, že jak něco „smrdí“ složitostí, tak pojmu podezření, a to se většinou potvrdí… Jednoduché a prosté věci fungují. A pokud se to někomu nezdá… tak tomu nemám co říct ani dát. Ano, je to systém, co nás naučil neustále myslet a nežít přítomností. Je to systém, co nás naučil hledat složitosti… jenže pokud chceme tohle opustit… a žít jinak… tak začněme tím, že to budeme dělat jednoduše. To totiž funguje nejlépe.
Váš Pavel V
