Život je zrcadlo
Život je zrcadlo?
Tento výraz občas člověk zaslechne, ale co si pod tím představit? Tedy každý máme nějakou hodnotu vibrací. Čím nižší vibrace, tím více člověk padá do materiálna. Čím vyšší vibrace, tím více uplatňuje v životě duchovní učivo a kouká na svět jinak. Jak se to projevuje v tom pomyslném zrcadle? Pokud máte pocit, že potkáváte jen dobře naladěné lidi a vše se vám daří, je to vaším odrazem. Tedy i vy jste dobře naladění a dobře vám funguje intuice, které nasloucháte, potažmo se vám daří. Když, ale máte pocit, že jsou kolem vás lidé naštvaní a nepříjemní, pak je zjevné, že i vy máte v sobě zlobu a jistou dávku nepříjemnosti. Shrnuto by se dalo říct, že když vám někdo řekne, že potkává jen blbce, pak má asi podobný vzorec chování .
Když je někomu ouvej, tedy jeho vibrace se rapidně sníží (z jakýchkoliv příčin) pak velmi často kolem sebe vidíme reakci typu „až se mi podaří tohle, tak to bude dobrý“. No ono se to třeba i podaří, ale vzápětí slyšíte větu: „No, ještě aby vyšlo tohle a…“ je to věčný kolotoč! Kdo chce, bude se cítit lépe a dobře klidně hned. A tím si i zaručí, že se mu bude lépe dařit. Proč by někdo šel a pomohl vám z bláta, když vy v něm stojíte a místo, abyste něco dělali, jen lamentujete a stěžujete si, jak vám v blátě není dobře? Pomoct se dá někomu, kdo si sám snaží pomoci a navíc o vaši pomoc slušně požádá. Slušně požádá znamená žádné manipulace typu: „Nikdo mi nepomůže“ a očička kocourka ze Šreka upřené na vás. To je spíš na to se otočit a jít si po svém.
Co nám vibrace snižuje? Dlouhodobý pobyt v místech, kde jsou vibrace celkově nižší. Rozhovor (napojení se) na člověka s nižšími vibracemi. Jakékoliv negativní emoce typu naštvání se, sebelítosti, rozmrzelosti. Elektronický smog, tedy dlouhodobý pobyt u počítače či televize apod. A v neposlední řadě i sledování zpráv v TV. Na další určitě přijdete sami.
Co nám vibrace zvyšuje? Pobyt v přírodě a její vnímání, tedy i ze školy se dá koukat na strom a obdivovat ho, pobyt v blízkosti lidí s vyššími vibracemi, pobyt v místech s vyššími vibracemi, emoce lásky, tolerance atd.
Důležité ovšem je, aby to šlo z vás. Je dost takových, co si hraje na duchovní cestu a přitom nerespektují své podvědomí a potřebu něco si v sobě vyřešit. Mají pocit, že řešením je meditování a čtení silně duchovně duchaplných textů. Omyl… cokoliv prožijeme a srovnáme si v sobě, má mnohem větší hodnotu.
Víte, on Bůh má neuvěřitelný smysl pro humor. Když vám zrcadlí vás ve vašem okolí, tak je to docela vtipné. Zvlášť, když si to uvědomíte. To se pak nad reakcemi některých lidí můžete smíchy potrhat. Samozřejmě, že když jde o nás, je to dost vážná věc. Co tedy můžeme vyčíst z našeho okolí o sobě? V podstatě vše. Stačí být pozorný.
Vlastnosti, které nám u jiných nejvíce vadí.... jsou ty, kterých se bojíme u sebe.
Příklad: Potkám „takypejskaře“ na procházce a zjistím, že po svém psovi neuklízí exkrementy.
1) Naštve mě to a začnu na něj hulákat... tedy mám s něčím podobným problém a nemám to vyřešené. Nehulákám tedy na něj, ale na sebe.
2) Nelíbí se mi to a slušně mu řeknu, že by bylo pěkné, kdyby si to po svém pejskovi uklidil. Áha... i k sobě se tedy chováte laskavě, ale znáte hranice.
3) Kašlu na to, dělá to každej, a taky to nesbírám a vůbec…
Právě na téhle škole života je úžasné to, že ji zažíváte stále a pořád a právě teď.
Mimochodem, přidám jeden takový pohled z nedávných dnů. Jeli jsme na dřevo. Mám prostě s obcí domluvené vykácení pár suchých stromů ve velmi prudkém svahu a spoustě mlází a keřů. Práce je to náročná, ale i ta trocha dřeva na zimu dobrá. Pod svahem je cesta a najednou mi přítelkyně říká, že na nás někdo volá. Předtím jsem to neslyšel přes motorovou pilu.
Zespodu se ozvalo: „Kdo seš?! Jak se jmenuješ?! Máš to dovolený?!“ No, ten tón mě trochu nadzvedl, pronesl jsem k přítelkyni něco ve smyslu, že máme v obci pozorné občany a zahulákal na dotyčného, že to povolené mám a ať si to klidně ověří. Nebudu vám to tu celé popisovat do detailu… rozešli jsme se v dobrém každý po svém. Legrační je, že to byl člověk, který je ve svém okolí známý právě tím, že si rád bere dřevo, které mu nepatří. Když jsem doma řekl rodičům, jak tam na mě někdo hulákal, tak vcelku okamžitě jim bylo jasné, kdo to byl. Nepřipomíná vám to přísloví: Zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“? A proč se mi to stalo? Protože jsem to čekal. Tedy jsem si to přitáhl do života.
Když se tu tak bavíme o tom zrcadle… ono není od věci ani to klasické. Kolik z vás dokáže sobě do zrcadla říct větu: „Mám se rád a přijímám se takový, jaký jsem“? Jen si to zkuste.
Máte v práci podřízené? Chodí pozdě do práce? Nedělají dobře svou práci? Mají spousty výmluv? Tak je jednou postavte před zrcadlo a řekněte jim: „Ne mně! Ale tomuhle to vysvětli, proč jsi zase přišel pozdě a proč jsi nestihl udělat práci včas.“ Sice vás bude mít za blázna, ale lhát sám sobě to je jiný kafe než nakecat něco šéfíkovi.
Navíc to zrcadlo vám lehce může ukázat třeba i to, jak málo si věříte nebo že se nemáte rádi. A právě takovým věcem je potřeba se postavit přednostně. Protože to je prvotní příčina všeho, co a jak se děje v našem okolí.
Závěrem vám v tom pohledu do zrcadla přeji hodně štěstí.
Je zjevné, že změny vždy začínají v nás, pak se teprve mohou projevit kolem nás.