Jak si zjednodušit život

Na této stránce se dozvíte jak udělat svůj život snazším, co pro sebe můžete udělat a jak. 

 

Musím a nesmím

Slova, která používáme opravdu denně a naprosto běžně, proto si o nich něco povězme. Co když vám řeknu, že tato slova jsou velkým nesmyslem. Že vlastně buď chceme, nebo nechceme?? :-) Asi se to některým z vás moc nezdá...nuže, zkuste si sami odpovědět na otázku: „Co musím?“ Někteří mi odpoví, že musí vlastně jen umřít, ale moji milí to přijde samo. Ti, co se zamyslí méně, odpoví třeba: „No musím chodit do práce.“ Jo?? Fakt musíš?? "No jasně, jinak bych neměl peníze a neměl z čeho žít. To je jasný". Hmmm, takže ty chceš chodit do práce, abys měl peníze a za ně mohl život rodinu. Ale nééé, já tam musím. Zajímavé...já znám lidi, co do práce nechodí....atd atd.

 

Jistě, někdy používáme ta alibistická slůvka, ale máme to zapotřebí? Zkuste musím a nesmím, nahradit chci a nechci a uvidíte, jak se vám začne volněji dýchat. Přestanete totiž jít proti sobě. Jistě... nejčastěji používáme „musím“, když je nám jasné, že když zvolíme jinou variantu, tak poneseme následky svého rozhodnutí a ty by nám byly nepříjemné. Ale neznamená to vlastně, že chceme jít právě touto cestou, protože znamená nejmírnější následky?

 

 

Hrozně a strašně

Jak neuváženě volená slova. Používáme je denně a dost často. Proč o tom vlastně píšu? Asi se shodneme, že to jsou slova negativní, označující něco nepříjemného. No jo, ale jak my je užíváme? Strašně se mi tam líbilo. Bylo to hrozně pěkný...  Tak bylo to pěkný nebo hrozný?

To máte tak, myšlení není jen tak. Mozek je úžasná mašina a umí neuvěřitelné věci. Určitě se k tomuto pozitivnímu tématu ještě později vrátíme (poněkud detailněji). Ale v souvislosti s těmito slovíčky se to má tak - pokud v jedné větě použijete k „zdůraznění“ pozitiva negativum, je to jako ve škole... + a – vám dá dohromady 0. Je to tak? A tak, by asi bylo vhodnější místo: „Mám tě hrozně rád“. Říci třeba: „Mám tě moc rád“. Cítíte ten rozdíl, když to řeknete nahlas? :-)

 

Věřte, že odbourat tento nezdravý návyk není snadné. Chvíli to potrvá, ale můžete někoho požádat, aby vás upozorňoval, když ta slůvka použijete, tak jak nechcete.

 

Jak jsme vlastně přišli k tomu, že ta slůvka tak často a bez rozmyslu používáme? To máte tak... dřív, když nás tu na Zemi nebylo tolik, věděl pan Dvořák, že o tři vesnice dál bydlí pan Kulhánek a ten je výborný stolař. Lidé si jeden druhého vážili a měli vůči sobě respekt a úctu. Neměli potřebu něco zdůrazňovat a ani nepotřebovali podepisovat smlouvy ověřené právníky na kdejakou pitomost, protože slovo platilo. A když jej někdo porušil, dozvěděli se to i ostatní a bylo. Jak moc je dnešní doba jiná, víme všichni. Kolikrát neznáme ani vlastní sousedy. A tak lidé, aby se více zviditelnili a byli zajímaví, začali používat spoustu řečí místo činů... a později také tato slova zdůrazňovat, aby stále drželi krok s dobou a byli kůl (schválně psáno česky :-) ). A tak jsme došli do fáze, kdy jsme opomněli, že se to občas naučíme dělat poněkud nesprávně. K tomuto tématu se výborně hodí vysvětlit 4 stavy vědomí... ale to zase příště :-)

 

 

Čtyři stavy vědomí

Co to je? Povím vám to zkráceně, pak vám v tom udělám zmatek, pak vám to vysvětlím a na příkladu zjistíte, jak je to prosté a možná si uvědomíte, že to vlastně zažíváte denně a lze tento model aplikovat, na kdeco :-).

 

  1. Nevědomá nevědomost

  2. Vědomá nevědomost

  3. Vědomá vědomost

  4. Nevědomá vědomost

Zmatek co? :-) A co to znamená???

 

  1. Nevědomá nevědomost – nevím, že něco dělám špatně.

  2. Vědomá nevědomost – vím, že něco dělám špatně.

  3. Vědomá vědomost – soustředím se na to, abych to dělal dobře.

  4. Nevědomá vědomost – dělám to dobře a ani nad tím nemusím přemýšlet.

 

Už je to jasnější? A teď příklad:

 

    Přijdete do autoškoly a nikdy jste v autě jako řidič neseděli. Instruktor vám něco málo vysvětlí a vy jedete na první jízdu. Při každém přeřazení vám auto cukne, ale protože o ježdění toho moc nevíte, nevnímáte to a považujete to za normální. Jste ve stavu 1. A pak během pár vteřin vás instruktor převede do stavu 2 prostými slovy: "Hele řadíš blbě! Cuká ti to a to nemá." No a pak nastává téměř okamžitě fáze 3. Snažíte se řadit správně. Zkoušíte kdeco, aby to fungovalo, jak má. A trvá delší dobu, než se naučíte řadit bez cukání. No a pak za dva roky sedíte v autě... jedete si krajinou a užíváte pohody. Cože tam mám zařazeno? AHA! Jste ve fázi 4. Děláte to správně bez toho, abyste se na to soustředili :-)

 

Teď už je vám to určitě jasné:-) No a k čemu je to dobré? Hmmm, ono totiž pokud necháte něco ve fázi 2 - vědomé nevědomosti a nemáte snahu to dotáhnout alespoň do fáze 3, tak vaše podvědomí moc dobře ví, že něco prostě děláte špatně. A pokud v tomhle stavu máte víc neřešených věcí. Je to problém. Můžete zjistit, že na jakoukoliv zmínku o takové věci reagujete přehnaně a dost nepříjemně. To proto, že vaše celé já bytostně touží po tom s tím něco udělat. Ale to ego....to ego! Ten malý hajzlík v nás nám našeptává: „ Neřeš to, nemáš čas takové věci řešit." atd. No, ale to je zas na jiné samostatné téma - jak a proč s ním bojovat :-)

 

    A mimochodem zkusili jste něco udělat s používáním slov musím, nesmím a hrozně, strašně? Přečtením těch článků jste se dostali do stavu 2. A teď je jen na vás, jestli s tím něco uděláte :-). Nebo chcete celý život řadit s cukáním a počítáním zubů v převodovce?

 

Pozitivní myšlení

Pokud jste někdo viděl film Tajemství nebo četl knihu, asi víte, o co jde. Všichni asi tušíme o čem pozitivní myšlení je a spousta lidí se domnívá, že to i dělá. Ale pravdou je, že bez jistých informací to dobře neuděláte :-) Totiž základní informace je o tom, že mozek nechápe ne. To znamená, že pokud si říkáte: „NEchci být nemocný." Zkuste, odstranit ne. Tak to mozek bere a takové vibrace vysílá. Myslíte na nemoc nikoliv na své zdraví. Taktéž není dobré mluvit v budoucím čase, protože tím svá přání a cíle neustále odsouváte na neurčito :-) Takže jak je to správně? "Jsem čím dál tím zdravější. Od teď bude už jenom líp." Například pokaždé, když se chystám jet autem, říkám si: „Jsem dobrý řidič a vždy dojedu bezpečně.“ A funguje to bezvadně :-)

 

Výborným zdrojem informací k tomuto tématu je kniha od pana Ivo Tomana: Pozitivní myšlení není pro každého. Mimochodem je to velice zajímavý človíček a jeho díla stojí za přečtení, či shlédnutí. Tak ať se vám daří. Protože odteď bude čím dál tím lépe :-).

 

Ego

     Co to vlastně je? Nejednou jsem slyšel, dřív než jsem mohl něco vysvětlit: „S tím já problém nemám.“ Takže na začátek bych s dovolením vysvětlil, o čem se to vlastně bavíme. Tenhle problém máme totiž všichni :-D Ego, hajzlík, egon... tak se dá všelijak nazývat. Je to ten šmejd v naší hlavě, co nesnáší změny a už vůbec ne k lepšímu. Vzpomínáte, jako děti, na ten našeptávající hlásek?? "Strč kamaráda do rybníka... Bouchni do něj... Rozbij ve vzteku skleničku..." Na Nový rok si spousta lidí dá předsevzetí cvičit. Jak to dopadá, víme všichni. Málokdo vydrží. Proč? Protože Ego vám po pár cvičeních řekne: „Odpočiň si.“ Vykašli se na to a necvič.Stojí to peníze. Pak doma nic nestihneš. A stejně ti to nepomáhá. :-) Nestalo se vám, že jste někdy bouchli vztekem, a pak se sami divili, jak neadekvátní byla vaše reakce na celkem běžný podnět?

 

    Už si rozumíme? No a jak se ho zbavit? Napadá mě jen jedna metoda. Nechat si vyříznout správnou část mozku :-) Ale to nedoporučuju.  

 

    Takže co s tím dělat? No, jde o to ho oslabit... udělat z něj malého slabého a bezmocného, protože zbavit se ho nejde. Je to součást nás a je třeba to tak přijmout, což neznamená nic s tím nedělat!!

 

    Dělat se s tím dá hodně. Hlídat své myšlenky, protože spoustu výbuchů vzteku a podobných věcí má na svědomí právě egon. A čím víc budete poznávat jeho působení, tím rafinovanější bude, a tím více dokáže překvapit. Je to prostě hajzlík:-) Jenže jako zvíře zahnané do kouta, nejvíc kouše, když ví, že má namále. A víte co hodně nemá rád? Pozitivní myšlení. To ho oslabuje. A tak vám podsune takové ty myšlenky jako: "To nebude fungovat! Že se tím vůůůbec zabýváš! Hlavně nebejt nemocnej." (hajzlík jeden mrňavá... vždyť myšlenka na nemoc není pozitivní) 

 

    Vážení přátelé prostudoval jsem málo, ale i z toho co vím, je patrné, jak mnoho lidí, kteří jsou na vysoké duchovní urovni, se zabývá právě Egem. A je fuk, jestli to nazývají temná strana či jinak :-) Není to zkrátka problém jen někoho.

 

    Přeju vám, abyste jej dokázali odhalit, a to ne jednou, ale pokaždé, když zaútočí. A věřte mi, nic dobrého od něj nečekejte. Tak tedy otevřené srdíčko plné lásky a čistou duši. Být vlídný a spokojený s tím co mám. Toť má rada :-) 

 

Ať se vám daří.

 

 

Sobectví

    Tak jako je láska mateřská, partnerská a jiné, je takové i sobectví. Zdá se vám divné, že sobectví by mohlo být i zdravé? No... já, když to slyšel poprvé, taky jsem nechápal. Tak pojďme, uděláme si v tom jasno.

    Když se vás zeptám, na čem vám záleží... co mi povíte? Zkuste si to napsat. A teď si k tomu napište, kdo to vlastně může ovlivnit nejvíc... Vychází vám to prosté krátké slovíčko ? :-) Tak to máte naprostou pravdu. Takže ono to sobectví může být i tak nějak zdravé, že?

    Myslet na sebe a dělat něco pro sebe, to není vůbec nic špatného, naopak. Nikdo vám nemá co kecat do života. Ovšem naslouchat dobré radě, se vyplácí. A také žijete svůj život za sebe a pro sebe. Krásná věta zazněla ve filmu Bobule 2. „Honzíku, jestli to máš posrat, tak po svým.“ :-) (omlouvám se, pokud to není přesná interpretace).

    Život je zrcadlo. A pokud někdo dělá vše pro druhé a pro sebe nic, je to dost velkej problém, ale právě toho dotyčného. Zdá se vám to divné? Znáte to přísloví o zametání před vlastním prahem? Znáte lidi, co vám něco vyčtou a přitom si nejste vědomi, že by to byl váš problém? No, taky asi ani není. A i kdyby... jde jen o to, že je to opět problém dotyčného a neumí ho zpracovat. Tak to ventiluje. Kdo příliš bez otázek radí jiným, neumí si poradit sám se sebou. Jak je snadné vidět chyby ostatních a své si nepřipustit. Jenže pracovat bychom měli právě na sobě.

 

Představy

 

    Všimli jste si, že občas něco očekáváte a pak jste zklamaní, i když v podstatě jste dostali, co jste chtěli? Že vaše přání se splní, ale vy se nimráte v detailech, které nejsou přesně podle vašich představ?

 

    No tak to je tento článek přesně pro vás :-)

 

    Dost často si v hlavě utváříme představy toho co nás čeká, jaké to asi bude. Znáte lidi, kteří se umí naštvat dřív, než jim někdo na otázku odpoví, protože čekají zápornou odpověď?

 

    Výborně na to sedí vtip o tom, jak myslivec střelí kance a zjistí, že ho neodnese domů. Jde na blízký statek za hospodářem, aby si půjčil trakař. Cestou uvažuje o tom, co mu na jeho žádost asi poví statkář. "No, určitě bude chtít aspoň kýtu... a kdo ví, jestli nebude chtít půlku prasete..." A tak rozmýšlí, než dojde na statek. Když tam dojde, zaklepe. A když statkář otevře, myslive na něj zařve: „ Si ten trakař strč někam, ty mrcho lakomá!!“

 

    Úsměvné, že? :-)

 

   Ale vždyť my to děláme taky... a co je problém? No to, že hodnotíme a přemýšlíme příliš dopředu a na základě nedostatku informací. Svou roli hraje i Ego.

 

   Stačí jít na rande a vytváříte si představy... Jakej bude... jak se bude tvářit.. bude vtipnej? A přinese mi kytku? No to určitě... a mohly by to být růže... ty já přece mám nejraději. No rozhodně to budou růže! A červený! to je jasný... Je třeba dodávat jakým stavem si dotyčná slečna projde až uvidí tři karafiáty? :-D Já myslím, že ne.

 

    Ale to všechno jen kvůli představám. Proč se raděj nenaučit zaměřit myšlenky jinam a brát věci jaké jsou a jak přijdou? Nebylo by to všechno snazší? Dokonce i ten chudák kluk by se nemusel dívat na kyselej obličej slečny, co si namyslela růže... Stačilo, aby si nevytvořila představu. A to pomineme to, že mladík je černovlasý... nikoli se zlatým vlasem jako děd Vševěd, aby čuchal, co by slečnu ráčilo potěšit :-)

 

   Zkuste se nad tím zamyslet… pozorujte, kdy si vytváříte představy, které vedou k neoprávněné nespokojenosti. A zkuste brát věci tak, jak jsou a jak je život přinese :-) 

 

    Hodně zdaru.  

 

Motivace

    Jak jinak, začneme otázkou „Co to je?“ Nu, sportovec vám nejspíš řekne: „Ty vole to je hnací motor.“ Podnikatel: „No bez motivace do podnikání jít nejde, to tě musí bavit.“ Lékař: „Prostě chci pomáhat lidem.“ Každý víme, co to je a každý si na nějakou vzpomeneme.

    O důležitosti motivace se toho už hodně ví. Podnikatelé v jistých oborech jsou učeni, jak se motivovat k dosažení úspěchů. Dokonce je to takový pilíř těchto firem. To, aby jim zájemci o tuto práci hned nezdrhli, když se v prvním týdnu nevydělá majlant :-)

    No, ale proč o tom píšu? Protože je třeba mít stále nějaké cíle. Ty dělají motivaci a chuť do života. Cíle je dobré mít krátkodobé, aby nás jejich plnění motivovalo a povzbuzovalo, a dlouhodobé, abychom nestagnovali a stále měli za čím jít.

    Možná si vzpomenete, že jste někdy zažili stav, kdy vás nic nebavilo. Byli jste podráždění a nevrlí. A nakonec jste možná přišli na to, že jen nevíte, co chcete. Jo! Až tak je to jednoduchý :-)

    Jak na to? Jak si cíle vytvořit? Výbornou knihu na toto téma napsala paní Zdenka Jordánová Poznej svůj cíl. Mohu ji jen a jen doporučit. Cíle je třeba si nejen stanovit, ale také NAPSAT a to co nejvíc do podrobností. Jak říká jedno východní přísloví: „Dávej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit.“ :-)

    Pro představu:

„Chci nové auto...“

„Cože??? On je to novej trabant? Ale já nechtěl trabanta!!!“

„Cože? Dacie??? já chtěl přece škodovku!!!“

„Sakra ale Fábii néééé!!! Měla to bejt Octavia!!!“

„No moment, ale já chtěl benzínovou!“

„No kde je elektrické stahování okýnek?“ atd.

    Přání se plní, stačí je mít v hlavě a ještě lépe - na papíře. Ale jak vidíte na příkladu, je potřeba opravdu do detailu vědět, co chceme.

    Jak je snadné dojet do Ostravy, když víme, že chceme do Ostravy? Dřív nebo později tam dojede i ten největší trouba, ale jak se chcete někam dostat, když nevíte kam chcete?

    To je pak každá křižovatka problém, že? Je to snad se životem jiné? Kam jdete? Co vlastně chcete?

                                                                        CO VLASTNĚ CHCETE???

    

 Příčina a následek

   Příčina a následek... nedávno jsem četl krásnou větu: „Náhoda je následek příčin, které zatím neznáme.“ Dle mého názoru je to dokonalé vysvětlení toho, čemu říkáme náhoda. A my na ni umíme svést kde co, že? :-)

    Neustále vytváříme příčiny následků, které v příštích chvílích budeme žít. I v Bibli se praví: „Chléb náš vezdejší dejž nám dnes.“ Přečtěte si tu větu znovu... není tam včera, ani zítra, ani za rok. Znamená to, že máme žít tím, co je? Já myslím, že ano :-)

    Konej dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Právě teď... pořád... pokaždé... Nebojme se následků, protože dobrý skutek je po právu dobrým odměněn. Jen to občas chvíli trvá a někdy se to stane úplně jinak, než čekáme. Na druhé straně, pokud konáme „dobrý“ skutek jen proto, abychom dostali něco, co chceme... je to opravdu dobrý skutek? Protože ty děláme nezištně... ne pro vlastní zisk. Sobectví a pokrytectví... to opravdu není nic pěkného.

    A jak vypadá taková náhoda? Tak zkusme použít fantazii. Doma vám dítě vykládá o zvířátkách... jak je má rádo atd. A vy půjdete po chodníku a málem šlápnete na šneka. Ale hlavou vám proletí ta debata s vaším malým ochráncem zvířat, vy uhnete a necháte šneka šnekem, ať se šine dál... No a za pár hodin vaše dítě běží k silnici a vběhlo by pod auto, kdyby nezahlídlo šneka, jak se valí po trávníku. Náhoda? Příčina a následek. Možná nikdy nezjistíte, co a jak vlastně bylo, co toho špunta přimělo se na poslední chvíli zastavit. Ale dobrý skutek je vždy odměněn.

    Takže pokud budeme žít s čistým a otevřeným srdcem a budeme dělat stále víc krásných skutků, čeká nás krásná budoucnost :-)

 

Zhmotnění myšlenek aneb na co mít cíle

     Zhmotnění myšlenek... zdá se vám to být trochu mimo? Ujišťuju vás, že vím dobře, co říkám a nesmysl to není.

Byli jste někdy na dovolené? No a jak to začalo? Na začátku byla myšlenka jet na dovolenou, pak jste si vymysleli kam, a teď si prohlížíte fotky, jak tam bylo krásně. Ale původně to byla jen myšlenka! Nové auto? Viděli jste ho na ulici. U souseda. V reklamě. Myšlenka mít ho taky... a hle máte ho v garáži. :-) Už si rozumíme? Ted už to zní spíš hodně jednoduše, viďte?

    No jo, ale některé věci se nám prostě zdají příliš nedostupné, a tak se na ně ani neodvažujeme myslet, tedy se nám myšlenka ani nemůže zhmotnit. Odvolám se na knihu či film Tajemství. Tam je to, myslím, výborně popsané a vysvětlené.

    Takovéto myšlenky a touhy jsou vlastně cíle. Když jste v depresi a cítíte se bez života, může se stát, že přijdete na to, že nevíte co chcete.

    A PAMATUJTE, vždy se můžete sebe i kohokoliv zeptat na dvě otázky:

    Co vlastně chceš (chceme)? Pokud znáte odpověď, přistoupíme k otázce číslo 2. Pokud ne, hledejte, přemýšlejte :-)

    Co pro to děláš (děláme)? Zkušenost mi říká, že 50% lidí zůstane u bodu 1. Druhá polovina u bodu 2. A téměř všichni budou říkat nějaká ALE. No jenže ALE, MOŽNÁ, JÁ BYCH, CHTĚL JSEM se v životě nepočítá. To jsou slova hospodských povalečů, kteří v životě dokážou jen stále častěji zvedat půllitr a sáhodlouze povídat o tom, kolik toho vypili, a jak jim bylo. A když jim pustí televizi, tak jak je všechno na prd... a jak by oni...


    Takže zkuste si položit tyhle otázky a pokud nebudete vědět co s tím.... mám pro vás doporučení:

 

1) kniha či film Tajemství

2) kniha Poznej svůj cíl od paní Zdeňky Jordánové. Tímto bych zároveň paní Jordánové za tuto knihu chtěl velice poděkovat. Rád a s úspěchem ji dávám číst svým klientům a nevím o jediném, kterého by nezaujala :-)

 

Strach

    Kolik asi našeho jednání ovlivňuje strach? Hodně, opravdu hodně.

    Je to až neuvěřitelné, když si vzpomenu, kolikrát jsem se rozhodoval na základě toho, co mi strach vnukl. Pořád se o něco nebo něčeho bojíme. Šéfa, že se naštve, když si o něco řekneme. Že nás někdo přepadne. Že se nám nevydaří počasí atd. Sami přijdete na spoustu věcí.

    No ale proč to tak je? Proč těm strachům podléháme? To si tak málo vážíme sami sebe? Tolik se bojíme toho, co očekáváme? Proč si představujeme nejhorší varianty řešení?

    Není ono to o pozitivním myšlení? O představách? Ano, neumíme žít přítomností. Neustále věci připodobňujeme k tomu, co jsme již zažili… k tomu, co jsme viděli v televizi. Slyšeli v příbězích jiných lidí. Představujeme si scénáře, jak zle může situace dopadnout. A přitom stačí jediné: Konat dle své nejlepší vůle a s čistým svědomím. Bez ohledu na následky, ty stejně neodhadneme :-)

    Jakákoliv změna není snadná a naše Ego nám nabídne širokou paletu výmluv a strachů. Ale dát se touhle cestou je způsob, jak se osvobodit.

    Proč se bojíme tmy? Není v ní nic jiného než za světla, ale my to nevidíme. Zkuste se někoho zeptat PROČ se vlastně tmy bojí... Spoléháme na svůj zrak, nikoliv intuici. Tma dává prostor naší představivosti a je jen na nás, kam ji nasměrujeme... nebo ji nepoužijeme a počkáme, co přijde. Jak říkají domorodci v Austrálii... nejjednoduší je zkoušku podstoupit :-)

 

Odhodlání

 

    Všichni tak nějak víme co to slovíčko znamená, ale víme, jak je důležité to, co znamená? Zkusme si o něm něco povědět. 

 

    Co je to odhodlání? :-) Třeba to, proč vyhrál David nad Goliášem. Třeba to, že dvacetiletá holka, která má padesát kilo, se ubránila znásilnění daleko většímu chlapovi. Třeba to, proč už spolužáci nešikanují slabšího klučinu.

    Pokud totiž dáte najevo, že jste ochotní zajít dál než váš protivník, že jste odhodlaní se nevzdat, pak to má velmi silný účinek. 

 

                                                                Prohrává jen ten, kdo se vzdal!

 

    Kde v sobě něco takového najít? No to zase dost souvisí s již probranými tématy. K odhodlání je třeba motivace, jen tak si můžeme stanovit cíle. Mám-li cíl a chci-li ho dosáhnout, jsem odhodlaný. A zbavím-li se strachu (což vyžaduje potlačit EGO), mé odhodlání výrazně stoupá. Jsem-li si vědom toho, že právě vytvářím příčiny následků, které později budu žíta a vím-li opravdu, co chci a nechci. Pokud nevytvářím poraženecké představy, jsem odhodlaný :-) 

 

    A kdo je odhodlaný ten nezná nepřekonatelnou překážku!!! :-)

 

                                                            Přeji vám hodně štěstí a odhodlání v životě :-)

 

 

 

Váš Pavel V.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Léčením ku zdraví

Pavel Vašík IČO: 10779086
Železné68
Tišnov
66601

č.ú.: 1025332946/6100
xvasikp@seznam.cz
Vytvořeno službou Webnode